Zde je nově založený blog

Kapitola 2

14. srpna 2014 v 17:52 |  Láska bez hranic
Přátelé


Uplynula noc a Tamaki se probudila krásným zpěvem ptáků. Byla to přenádherná melodie a Tamaki si jí užívala až do konce. Pak teprve vstala oblékla se a uklidila po sobě futon. Otevřela dveře od svého pokoje a zamířila rovnou do kuchyně. Všichni ještě tvrdě spali a tak se Tamaki rozhodla že pro všechny uvaří snídani, aby splácela svůj dluh za to že jí tady nechávají bydlet. Uměla dobře vařit, jelikož bydlela sama tak jí nic nezbývalo než si pro sebe vařit. Snídani připravila na stůl kde všichni snídají. Akorát když měla všechno připravené kluci přišli na snídaní. ,,Páni to si všechno uvařila ty?" ptal se Mahiro. ,,Ano jelikož mě tady necháváte bydlet tak vám to chci něčím splácet" odpověděla Tamaki. ,,No aspoň už nemusíš brzo vstávat co Shinji už za tebe někdo uvaří" smál se Mahiro. Shinji taky dost koukal kolik toho Tamaki uvařila. Všichni usedli ke stolu a jedli. Tamaki je s radostí pozorovala jak jim chutná její jídlo. ,,Ty už si taky snídala?" zeptal se Takuma. ,,Ne ještě ne chtěla jsem vám něco uvařit takže jsem ještě nesnídala" odpověděla Tamaki. ,,Hmm tím chceš říct že si pro nás chtěla uvařit jídlo aniž by ses sama najedla" řekl Yuichi. ,,Ano" kývla Tamaki. ,,Prosím sedni si k nám a najíme se spolu" nabídl Tamaki Suguru. ,,Ano ráda děkuji" poděkovala Tamaki. ,,Umíš opravdu dobře vařit jako Shinji" říkal plnými ústy Mahiro. ,,Děkuji" poděkovala. Všichni s chutí jedli Tamaki jídlo a nenechali ani kousek. ,,Měla bych už jít mýt nádobí" řekla Tamaki. ,,Pomůžu ti s tím" nabídl se Shinji. ,,Děkuji." Zatím co Tamaki a Shinji myli nádobí ostatní se šli nadýchat čerstvého vzduchu. ,,Tamaki-senpai kde jste se naučila vařit?" zeptal se Shinji. ,,Potom co moje rodina zemřela na autonehodu sem bydlela sama a tak jsem se naučila vařit. Aha to je mi líto" cítil se provinile Shinji. ,,V pořádku nic se neděje" uklidnila ho Tamaki. ,,Shinji-kun ty a ostatní chodíte ještě do školy? Ano já jsem v prváku, Takuma v druháku, Mahiro-senpai ve třeťáku, Yuichi-senpai taky a Suguru-san ten už do školy nechodí. Aha." Když měli dodělané nádobí Tamaki šla trochu poklidit zahradu. ,,Ty Tamaki to pořád uklízíš? Ptal se Mahiro. ,,Ano nic jiného nemám na práci a navíc mě tu necháváte bydlet tak vám to chci něčím splácet" odpověděla Tamaki. Tamaki si vzala do ruky koště a metla před svatyní. ,,Moc toho o nich nevím, měla bych se jich taky na něco zeptat" říkala si v duchu Tamaki. ,,Tamaki-san pojďte sem na chvíli" volal na ní Suguru. Tamaki odložila koště a přistoupila k Sugurovi. ,,Prosím sedni si" řekl Suguru. O čem jste chtěl se mnou mluvit Suguru-san?" ptala se Tamaki. ,,Určitě máš hodně otázek na nás a na tohle místo vid?" ptal se Suguru. ,,Popravdě ano nejprve bych se chtěla zeptat proč lidé tohle místo nazývají Démonovo doupě?" ptala se Tamaki. ,,Jelikož oni mají pravdu, mi všichni jsme potomci dávných bohů i démonů" odpověděl Suguru. ,,Ale proč? Vždyť jste jako lidé nemohou vás nazývat démony" Ptala se Tamaki víc. ,,Někteří lidé se nás bojí a tak si vymysleli tuhle domněnku a nás začali považovat za démony, proto jsme se odstěhovali dál od vesnice." odpověděl Suguru. ,,Aha, ale stejně nazývat vás démony je špatné" začala se zlobit Tamaki. ,,Děkuji Tamaki že si o nás děláš starosti" poděkoval jí Suguru. ,,Ještě jedna věc na kterou bych se chtěla zeptat. Co to bylo za tvory kteří mě napadli?" ptala se Tamaki. ,,Byli bohové jenž upadli do temnoty:" Ozval se za jejími zády hlas. Byl to Mahiro kdo to řekl. ,,Mahiro-senpai?" Koukala Tamaki na kluka jenž stál za rohem. ,,Byli to padlí bohové který pohltila temnota. I když jsou v temnotě stále je máme za bohy a neubližujeme jim" odpověděl jí na otázku Mahiro. ,,Aha." ,,No když už jste do hovořili co kdyby jsme se šli projít někam?" řekl Mahiro a popadl dívku za ruku.
Tamaki nejprve koukala na Mahira jak jí drží pevně za ruku a vede jí někam. Asi po chvilce jí ruku pustil. ,,Mahiro-senpai Suguru-san mi vyprávěl něco co sem trochu nepochopila. Řekl že jste potomky dávných bohů nebo tak něco." ptala se Tamaki. ,,Má pravdu..." řekl Mahiro. ,,Co?" ,,Suguru má pravdu jsme potomci pradávných bohů, já jsem potomkem vrány, můžu kontrolovat vítr, ale nějakou záhadou naše schopnosti zeslabili. Pokud chceme chránit pečetě musíme mít dost síly. Ale ta nám najednou zmizela." řekl jí vše Mahiro. ,,Ostatní jsou taky někým jako jsi ty?" ptala se Tamaki. ,,Ano, Suguru je potomkem hada, Yuichi je potomkem posvátné lišky, Ryou je potomkem vlka, Shinjimu se jeho schopnosti ještě pořádně neprojevili a Takuma je pomkem boha podsvětí. Mi všichni jsme potomci dávný bohů." řekl Mahiro. Tamaki se zamyslela ale stále jí vše vrtalo hlavou, ale nechtěla se tím už zabývat. ,,Mahiro-senpai měli by jsme se vrátit." navrhla Tamaki. ,,A jo no měli by jsme se vrátit" odpověděl Mahiro. Oba dva se vraceli do svatyně a Tamaki si to namířila rovnou do kuchyně aby mohla uvařit oběd. ,,Tamaki-san pomůžu ti s obědem" nabídl se Shinji. ,,A děkuji Shinji" poděkovala Tamaki. Oba dva vařili oběd pro 7 lidí a pak jej položili na stůl. ,,Vy dva umíte skvěle vařit" řekl Mahiro a pustil se do jídla. Opravdu voní to dobře" řekl Takuma a hned začal jíst. Tamaki jedla potichu pozorně všechny sledovala jak jim jídlo chutná. Všichni se najedli a Tamaki vše šla uklidit. Po obědě všichni odpočívali. Yuichi se natáhl na sluníčku a spal. Mahiro četl jaký si časopis, Takuma luštil křížovky, Ryou se nátáhl také a usnul, Shinji také usnul, Suguru si četl jakou si knížku a Tamaki si četla knihu kterou našla ve svatyni. Hodně se v ní dočetla o tomhle místu. Uběhlo pár hodin a slunce začalo zapadat. Všichni se zvedli a rozdělili se do skupin, a pak někam odešli. Tamaki tam nechali samotnou a tak tam hlídala svatyni. Když Tamaki se chtěla vrátit dovnitř najednou jí začala bolet hlava, nevěděla z čeho to je a tak si vzala prášek ale ten vůbec nezapůsobil stále jí hlava bolela. Bolest dlouho nevydržela a omdlela. Když se jedna skupina vrátila všimli si jak Tamaki leží na zemi a ani se nehýbe. Přiběhli k ní a zvedli jí ze země. Pak se Tamaki probudila a řekla že jí najednou rozbolela hlava. Kluci nevěděli s čeho to je a tak Tamaki drželi kdyby zase spadla. Ostatní skupina se vrátila a šla na večeři. Tamaki se večeře nezúčastnila a šla radši do svého pokoje. Kluci si o ní dělali starosti a tak jí přinesli večeří do pokoje. Tamaki poděkovala a vrátila jim talíře zpátky. ,,Tak takoví je to pocit nebýt sama a mít přátele kteří si navzájem pomáhají je to skvělí pocit" říkala si v duchu Tamaki. Také u ní zůstala liška Osaki. A spolu spali vedle sebe.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama