Zde je nově založený blog

Kapitola 1

14. srpna 2014 v 17:54 |  Láska bez hranic

Osudové setkání

Tamaki žila sama. Jednoho dne se přestěhovala do klidně vesnice zvané Kifu. Našla si tam dům kde nikdo nebydlí. Jela autobusem: ,,zastávka Kifumura, Kifumura konečná stanice. A sakra, vystupuji vystupuji!" Vystoupila z autobusu na opuštěné zastávce kde už to bylo daleko od vesnice. Procházela údolím a hledala opuštěný dům. ,,Vím že to bylo někde tady" řekla si a opravdu stála před domem ale vypadal spíš jako svatyně. ,,Tak obrovský dům tohle musí být svatyně proč tu nikdo nebydlí?" ptala se. Když vstoupila do svatyně tak nevypadala tolik opuštěně. Sundala ze sebe tašky a šla si prohlídnout dům. ,,Hmm je tu spousta pokojů a dokonce dva pokoje jsou obydlený." Vlezla do kuchyně kde bylo spousta špinavého nádobí. ,,Hmm měla bych tu asi nejdřív uklidit" a pustila se do nádobí. Když měla nádobí hotové na řadě byli jednotlivé místnosti. Oprašovala prach a vytírala podlahu. Nakonec zůstalo jí na řadě vyklepat matrace. ,,Páni ten kdo tu spal si aspoň nemohl po sobě srovnat ty matrace." Vzala je ven kde je také odprašovala a nechala je venku chvíli ležet na sluníčku. Vzala svoje kufry a zabydlela se v jednom z pokojů. ,,Teď´ když mám uklizeno a vybaleno mohla bych skočit nakoupit abych měla dost jídla" řekla si a oblékla se do pěkných šatů a vyrazila. Když byla ve vesnici a procházela jí všichni na ní zírali. ,,To je ta holka co se nově přestěhovala. Cože? Do té svatyně démonů? Jo." Tamaki něco slyšela a trochu jí to vrtalo hlavou. ,,Moc vám děkuji" poděkovala prodavačce a vracela se zpátky do svatyně. Když byla uprostřed cesty narazila na malého tvorečka. ,,Dárek, dárek" povídal ten tvoreček. ,,A počkej chvilku na tady dárek" podala mu bonbón a pousmála se. Malí tvoreček zmizel ale než se nadála, stálo za ní něco většího. Tamaki se ohlédla a nevěřila svým očím dostala strach a tak utíkala. Jenže cestou upadla a pohmoždila si nohu. ,,Au, Au to bolí" nedokázala vstát a tak už blízko ní stáli ty tři obludy. Přibližovali se Tamaki věděla že nemůže vstát takže tam seděla celá strachem se třásla. ,,Pomozte mi někdo prosím" volala ale na tomhle opuštěném místě nikdo nebyl takže jí nikdo neslyšel. Tamaki ze strachu omdlela. Stvůry se pořád přibližovali ale někdo jí odtamtud pomohl a nebyl sám. Jeden z nich vzal dívku do náruče a ti druhý se snažili odvrátit obludy. Tamaki si vůbec nic nepamatovala od okamžiku kdy omdlela takže se divila jak to že se ocitla u sebe v pokoji. Ještě dost se jí motala hlava a tak se zvedla že se podívá co se děje. Netrvalo to dlouho a už uslyšela hlasy který se ozývaly z kuchyně. Byli to mužské hlasy. Nejprve nevěděla jestli má vejít ale nakonec se rozhodla. ,,Promiňte mi!" upozornila na sebe dívka. Kluci se na ní otočili a jeden z nich řekl: ,,A už je vzhůru." ,,Omluvte mě že jsem vtrhla do vašeho domu ale nevěděla jsem kde bydlet neměla jsem dost peněz si pronajat nějaký byt a tak jsem se přistěhovala sem moc se omlouvám." Kluci nejdřív koukali na dívku udiveně a pak si jeden vzpomněl: ,,Aha tak ty si ta holka co jsem viděl ve vesnici co nakupovala. Jestli nemáš kde bydlet můžeš bydlet u nás místa je tu spousta pro 7 lidí." Tamaki nejprve na ty kluky koukala a pak poděkovala: ,,Moc vám děkuji jsem Kasuga Tamaki" představila se Tamaki. ,,Jsem Atomi Mahiro rád tě poznávám." Když s představil cítila Tamaki z něj spoustu vyřazující energie. ,,Já jsem Onizaki Takuma moc mě těší" další kluk který se představil už byl trochu tajemnější. ,,Moc mě těší jmenuji Ohmi Suguru" ten už vypadal trochu jako džentlmen. ,,Rád tě poznávám jsem Inukai Shinji" ten se choval jako by s ostatních měl respekt.,,Jsem Kutani Ryou" ozval se další hlas. ,,Rád tě poznávám jsem Komura Yuichi" choval se přátelsky i když byl hodně tajemný. Tamaki na něj koukala protože pořád četl a zaujalo jí zvíře které mu sedělo na rameni. ,,Promiňte ta liška..." nedořekla. Nejprve se na ní všichni podívali a Suguru řekl: ,,Ty jí vidíš? Ano. Hmm to je divný většina obyčejných lidí tu lišku nevidí." Tamaki na ně koukala a ptala se sebe proč jí ostatní nevidí. ,,Nevím kdo jsi ale opravdu jsi divná, nejsi náhodou kněžka?" zeptal se jí Mahiro. Tamaki odpověděla: Nikdy jsem kněžkou nebyla žila jsem sama ve městě po smrti mích rodičů a pak jsem se přistěhovala sem" odpověděla Tamaki. ,,Hmm je to divný ale co naděláme třeba se to potom nějak vysvětlí" řekl Suguru. Tamaki ještě sebou trochu kymácela: ,,Hele jestli ti není dobře jdi si lehnout a bud´ tu jako doma" řekl Mahiro. ,,Moc vám děkuji, omluvte mě" a odešla do svého pokoje kde spala až do rána.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama