Zde je nově založený blog

Láska je slepá

20. srpna 2014 v 15:36 |  Povídky na přání

Tak zde je povídka pro Lucy kterou si u mě objednala.

Pár: Natsu a Lucy

Žánr: Romantika, komedie

Rivalita: Gray a Lisanna

Děj se odehrává ze současnosti v naší České republice doufám že to nevadí. No snažila jsem se doufám že se ti povídka bude líbit.


Jsem Lucy Heartfillia a přestoupila jsem na novou školu Fairy Tail. Nikoho tady neznám ale je jiná než ta na které jsem byla. Ředitel byl moc hodný a to nemluvím o učitelích. ,,Ty jsi tu nová viď, ukážu ti tvou třídu. Ano děkuji." Zazvonilo a vstoupili jsme do třídy: ,,Děti utište se!" Najednou všichni ztichli a upřeli pohled na mě a učitelku. ,,Tohle je vaše nová spolužačka Lucy Heartfillia, tak doufám že s ní budete vycházet. Lucy zatím si sedni támhle ano? Ano." Odpověděla jsem jí a sedla jsem si na místo u okna. Po hodině se všichni přihrnuli k mé lavici a měli různé otázky. Nestíhala jsem jim odpovídat až najednou... ,,Buďte všichni zticha vždyť vám ani nerozumí, každý bude mluvit po jednom! Promiň jsem Erza, tohle je Natsu, Gray, Lisanna, Mira, Wendy, Levy, Gajeel a Gerrard. "Rádi tě poznáváme. Těší mě. Jsi tu nová viď, odkud jsi? Jsem z Karlových Varů. Páni tam jsem se chtěla vždycky podívat." Všichni byli tak milí a hodní. ,,Ne Lucy co kdybi jsi šla k nám do party? Co? Já, Erza, Gray a Wendy tvoříme partu a párkrát se sejdeme na karaoke. Ještě si to nechám projít hlavou. Jasně." Začala hodina a všichni si sedli zpátky na svá místa a poslouchali učitele. Jenom Gray se na mě celou dobu díval. Moje další hodina byla v jiné učebně, těšila jsem se jelikož je to literatura a mám ráda knížky. ,,Lucy ty máš ráda literaturu? Ano mám, ráda čtu knížky. Já taky. Vážně to je skvělé?" S Levy jsme si hodně rozuměli a dokonce šla se mnou domů. ,,Lucy jdeš s náma? Jo! Zatím se měj Levy. Jo ty taky." Běžela jsem za Natsuem, Erzou, Wendy a Grayem. Začali jsme různou debatu až jsme skončili u slova láska. ,,Lucy už máš nějakého kluka? Cože? No jsi z Karlových Varů jsi krásná tak by jsi mohla mít někoho. No ve skutečnosti jsem ještě neměla žádného kluka. Co? Ty jsi ještě neměla kluka? No neměla a co ty Natsu? Já? No. Lucy pojď jsem. Co? Natsu má holku Lisannu ale zdá se že jí nemá rád jako svou přítelkyni. Aha. To jsem nevěděla." Rozloučila jsem se a šla jsem domů. Domů mě doprovázel Natsu. ,,Ty Lucy kde bydlíš? Za dvěma odbočkama. Aha. Natsu? Hmm? Máš rád Lisannu? No mám ji rád ale ne jako svou holku spíš jako kamarádku. A proč s ní chodíš? No ona sama řekla že se mnou chodí a tak jsem to nechal. Aha. Už jsme tady." Šla jsem dovnitř a rozloučit se s Natsuem ale ten zůstal přimrzlí na místě a jeho dolní čelist vypadla z pantu. Koukal jako dement až mě to rozesmálo. ,,To je tvůj dům? Jo proč? Si děláš srandu tak velký musel stát majlant. No nebyl levný. Jseš snad prezident nebo co? Ne. To je jedno uvidíme se škole zatím ahoj Lucy. Ahoj." Zamávala jsem mu na rozloučenou a pak jsem šla domů rovnou do pokoje. Ráno když jsem se vzbudila byla jsem rozcuchaná. ,,Pane bože takhle nemůžu do školy!" Běžela jsem do koupelny ale zakopla jsem o tašku a když jsem se chtěla něčeho chytit tak jsem to spíš stáhla sebou na zem. Měla jsem bouli na hlavě ale nebyla tak velká. Rychle jsem se oblékla a učesala a běžela jsem do školy. Stihla jsem to v čas když už mělo zvonit. ,,Lucy už jsem myslel že nepřijdeš. Omlouvám se zaspala jsem." Ve třídě bylo hlučno všichni se mezi sebou bavili. ,,Lucy už jsi v pořádku? Jo jsem díky že se staráš Grayi." Sedla jsem si do své lavice a připravila jsem si na hodinu. ,,Natsu!" Lisanna? ,,Co potřebuješ Lisanno? Jenom jsem tě chtěla vidět." Koukám že ho má opravdu ráda. Natsu má aspoň holku, já jsem nikdy neměla kluka. ,,Lucy nešla by si se mnou dneska do bufetu U zlatého kuřete? Jo klidně bych šla. Fajn jsme domluveni." Natsu se stále vybavoval s Lisannou takže jsem si četla knížku. Začala hodina tak jsem svou knížku odložila a věnovala se hodině. Natsu si něco při hodině kreslil a pak mi to ukázal. ,,Co to má být, vypadá to směšně!" Smála jsem se a všichni se na mě podívali i učitelka. ,,Lucy mohla by jsi prosím dávat pozor při hodině? Jseš tu sice nová ale nemáš povoleno se bavit při hodině! Ano madam už se to nestane." Řekla jsem a dávala jsem pozor. ,,Promiň mi." Zašeptal mi Natsu. ,,V pořádku." A zase jsem se obrátila na učitelku. Když hodina skončila oddechla jsem si. ,,Promiň že jsem tě dostal do maléru Lucy. To je v pohodě Natsu aspoň jsem se pobavila. Soka (aha). Děje se něco? Ne jen..." Zazvonilo a do třídy vešla učitelka. ,,Děti chci vám zdělit skvělou zprávu. Jako každý rok se bude pořádat školní večírek, ale doufám že budete rozumnější a něco zase nezničíte. Jupí bude zase večírek hurá!" Všichni vyletěli z lavic a začali jásat. Hrozně jsem se lekla až se se mnou židle překlopila do zadu. ,,Jsi v pořádku? Jsem arigato Grayi." Pomohl mi na nohy a já jsem si sedla zpátky. Všichni byli tak natěšení až mě to překvapilo. Já jsem večírky nemusela takže jsem vždycky zůstávala doma. Skončila hodina a byl čas oběda. Při obědě Natsu se mě ptal jestli půjdu na večírek. ,,Asi ne nechodila jsem na večírky a zůstávala jsem doma. Lucy musíš jít s námi bude sranda. Já nevím.
Ale Lucy bude se ti to líbit uvidíš. No dobře půjdu tam. Hurá." Nemůžu uvěřit že mě tak snadno přesvědčili. Po škole jsem šla s Grayem do bufetu jak jsem slíbila. Objednala jsem si colu a Gray taky. ,,Lucy s kým na ten ples půjdeš? S kým? Ještě nevím. Mohl bych jít s tebou na ten ples? Co? Jistě, šla bych s tebou ráda. Fajn jsme domluveni." Nakonec půjdu na ples s Grayem. Pane bože já ale na sebe nemám šaty Musím si nějaký sehnat. ,,Promiň Grayi už musím jít uvidíme se ve škole." Běžela jsem z bufetu rovnou do nákupního centra. Sháněla jsem šaty ale žádné pořádné jsem nenašla. Vrátila jsem se domů s prázdnou nenašla jsem na sebe ani jedny šaty. Ach jo. Zavřela jsem se v pokoji a šla rovnou do postele. Ráno mi bylo blbě motala se mi hlava. ,,Lucy přijdeš pozdě do školy vstávej. Už vstávám. Jdu dovnitř. Lucy tobě je špatně? Ano bolí mě břicho a je mi na zvracení. Zůstaneš doma, zavolám do školy že je ti špatně a že se nedostavíš. Dobře děkuji mami." Lehla jsem si do postele a přikryla jsem se peřinou. Po chvilce jsem usnula. Vzbudili mě divné zvuky. Někdo házel kamínky na moje okno. Koukla jsem z okna a uviděla jsem Natsua jak stojí pod mým oknem. Otevřela jsem okno a Natsu za mnou vylezl. ,,Natsu co tady děláš budeš mít průšvih. Neboj nebudu. Proč si nepřišla do školy měl jsem starosti. Bylo mi blbě tak jsem zůstala doma. Aha." Nastalo trapné ticho až najednou ho prolomilo zvuky ze zdola. ,,S kým jdeš na ten ples? S kým? S Grayem. Co? S Grayem, ty s ním jdeš na ples? No pozval mě když jsem šla s ním do bufetu. Aha. Děje se něco? Ne nic." Pořád mi bylo blbě a tak jsem šla zpátky do postele. Nevím co se stalo, ale najednou byl Natsu blízko mě a koukal se mi do očí. Seděla jsem jako přimrznutá socha, už mě chtěl políbit ale od dveří se ozvala mamka. Oba jsme se lekli. A tak Natsu udělal jediné řešení vyskočil z okna. Zavřela jsem okno a vrátila jsem se do postele. ,,Lucy už je ti líp? Trochu jo. Něco jsem ti přinesla, na vezmi si je. Páni jsou překrásné mami. Měla jsem je na sobě když mě tvůj táta požádal o ruku, tak doufám že ti přinesou štěstí. Děkuji mami jsou překrásné. Nastal den večírku a já jsem si oblékala šaty které mi maminka dala. Před domem čekal Gray a tak jsem šla za ním. ,,Páni Lucy vypadáš úchvatně. Děkuji Grayi. A šli jsme spolu na večírek. Všichni na nás čekali. Minna ahoj. Lucy sluší ti to. Děkuji Wendy. Hmm Natsu co se děje? Ne nic jen že ti to sluší. Děkuji." A začala jsem se červenat. Všichni jsme šli společně dovnitř. Hrála tam hlasitá hudba takže jsem neslyšela co Gray říkal. Vzal mě na parket a začali jsme tančit. Celou dobu se mi Gray díval do očí, začala jsem se červenat. Když jsme do tancovali šla jsem na chvilku ven na čerství vzduch. Gray šel se mnou a nic neříkal. Zničeho nic mě ze zadu objal: ,,Grayi co se děje? Lucy, celou dobu se ti to snažím říct. Co?" Chtěl mě políbit, nebránila jsem se, ale najednou mi před očima probleskl Natsu. Než mě stačil políbit zakryla jsem mu pusu. ,,Promiň Grayi já nemohu" a šla jsem hledat určitou osobu. Našla jsem ho ale byl s Lisannou. Nechtěla jsem je rušit a tak jsem utekla do školní zahrady. Začala jsem brečet ani nevím proč. ,,Nebreč prosím Lucy" slyšela jsem hlas a tak jsem se otočila. ,,Natsu!?" Stál tam a celou dobu se na mě díval. ,,Natsu jsem tak blbá a uvědomila jsem si to až teď! Co sis uvědomila? Že tě mám ráda, mám tě ráda víc než kohokoliv jiného. Lucy!" Najednou mě Natsu objal a nic neřekl. Pak mě políbil a já jsem mu to vracela. ,,Promiň Lucy taky jsem si to uvědomil až teď" a zase mě políbil. Jak jsem mohla být tak slepá, miluji tě Natsu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucy Lucy | Web | 20. srpna 2014 v 18:56 | Reagovat

Arigato za povídku. Byla užasná!!

2 Aria Aria | Web | 20. srpna 2014 v 20:35 | Reagovat

Není zač snažila jsem se

3 koudynkaaa koudynkaaa | 21. srpna 2014 v 3:23 | Reagovat

Výborná povídka ;). Moc se mi líbila :)
Už u mě máš taky povídku ;)

4 Aria Aria | Web | 21. srpna 2014 v 8:14 | Reagovat

Děkuji hned si jí přečtu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama