Zde je nově založený blog

Bez tebe nemůžu žít FINAL

25. srpna 2014 v 10:47 |  Kapitolovky

Tak zde je poslední díl Bez tebe nemůžu žít. Omlouvám se že mi to tak trvalo. A tak se předem omlouvám za pravopisné chybi.


O 9 MĚSÍCŮ POZDĚJI:
Uběhli 3 měsíce po naší svatbě. Oba jsme měli velkou radost že čekáme na naše miminko až se narodí. Natsu se o mě staral jak nejlíp uměl. Chodil nakupovat, vařil, pral, všechno možné. Nosil mě i v náruči abych se moc nepřemáhala. Bylo to trochu dotěrný ale zase od něj milí. Oba jsme šli do cechu a tam nás všichni přivítali. ,,Lucy už břicho jako meloun kdy půjde to mimčo na svět? Už brzo hrozně se vrtí. Už se na něj všichni těšíme. Šla jsem k našemu stolu kde náš tým vysedává. Natsu mi přinesl džus. Začala jsem pít, měla jsem strašnou žízeň. ,,Sakra! Lucy co se stalo? Nejsem si jistá ale asi mi praskla voda. Cože? Že chce dítě na svět! Co!? Co budeme dělat? Já nevím." Z tě strašné bolesti jsem omdlela, Natsu na mě pořád mluvil ale nemohla jsem. Probudila jsem se ve svém bytě se strašnou bolestí. ,,Opatrně Lucy zavolali jsme Porlyusicu ta nám s porodem pomůže." Měla jsem strach ale chtěla jsem být silná. Všichni mi pomáhali mluvili na mě. Nakonec jsem porodila krásnou zdravou holčičku, ale byla jsem už bez síly. ,,Lucy podívej se, jaká se nám narodila holčička." Natsu mi jí dal do náruče abych si pochovala. ,,Bude se jmenovat Luna moje malá Luna." A začala jsem brečet. ,,Natsu postaráš se o ní? Samozřejmě že se o ní postarám společně." Dala jsem Lunu Natsuovi do náruče a pomalu jsem zavírala oči. ,,Lucy co se děje! Hej Lucy! Promiň Natsu ale já už nemůžu. Prosím nechoď zůstaň se mnou! Už vím proč si dělala Cana s mojí budoucností starosti, bála se že umřu, to viděla jako mojí budoucnost! Lucy prosím nechoď. Jsem ráda že si se mnou zůstal Natsu." Zavřela jsem oči a přestala jsem dýchat. ,,LUCY!!!"
Z NORMÁLNÍHO POHLEDU: Luna vyrůstala sama jelikož Natsu se neuměl o ní postarat. Od smrti Lucy už s nikým nemluvil ani na Lunu se nepodíval. Sám chodil na mise, sám byl po celou tu dobu. Všichni mu chtěli pomoct ale on je ignoroval. Uběhli už tři roky a nic se nezměnilo. Jenom Luna rostla jako z vody. Cech už nebyl tak vesel jako dřív, jelikož je zasáhla smrt Lucy. Grayovi a Juvie se taky narodila holčička jenom byla o pár měsíců mladší než Luna. Erza s Jellalem čekali také miminko.
Z POHLEDU LUCY:
Sledovala jsem cech jako duch. Všichni mě neviděli. Byla jsem smutná jelikož se všichni změnili. Luna jako vždy si hrála Yuki na honěnou. Aspoň jsem byla ráda že ona je šťastná. Celí cech najednou utichl a ve hlavních dveří stál Natsu. Všechny ignoroval a šel rovnou k tabuli s misemi. Nechtěla jsem to tak nechat a slétla jsem k němu. ,,Natsu přestaň postarej se o Lunu slíbil si mi to! Hej slyšíš mě?!" Nemělo to smysl i když jsem se snažila on mě neslyší a nevidí. Plakala jsem protože nedodržel slib který mi dal když jsem umírala. Luna k Natsuovi přiběhla aby se s ním promluvila ale on se jí vyhnul a ani se na ní nepodíval. Dal Miře papír s misí a šel. Luna stále byla smutná že její táta jí nevěnuje pozornost celých 3 roky. Utekla z cechu a běžela na místo kde jsem ráda vysedávala. Nenechala jsem to tak a tak jsem se Luně zjevila. ,,Kdo jsi anděl? Ne nejsem anděl. Ale vypadáš jako anděl. Já jsem tvoje maminka. Mami? Promiň zlato že jsem nebyla tak silná. Mami. Táta mě nechce a nemluví se mnou. Já vím a proto ho musíme k tomu přimět. Běž za tátou ještě nešel na misi tak mu to můžeš říct. Ano." Utíkala za Natsuem a já jí po cestě sledovala a chránila aby se jí nic nestalo. Natsu už byl na nádraží a čekal na vlak když tam Luna přiběhla. ,,Tati! Luno?" Plakala jak nejlíp uměla a běžela za Natsuem. Natsu byl skleslí a vypadá to jako by skoro vůbec nespal. Nosil ten plášt který jsem mu dala k Vánocům. ,,Tati maminka mi řekla abych za tebou šla a změnila tě. Maminka Lucy? Ano byla velice smutná když ví jak se tváříš. A taky nazlobená že jsi porušil slib. Slib? Ano." Byla jsem jako duch takže mě lidi neviděli ani Natsu a to jsem u něj stála. Luna mu plakala v klíně a Natsu jí hladil po hlavě. Když jsem věděla jak to je zjevila se mi křídla na zádech a odletěla jsem za tátou a mámou jelikož jsem věděla že se už nemůžu vrátit. ,,Lucy!!!" Slyšela jsem volání jak mě někdo volá. Natsu? ,,Lucy prosím neodcházej slíbila si že se mnou navždy zůstaneš." Přiletěla jsem k němu blíž a chtěl se mě dotknout ale nemohl. ,,Promiň Natsu že jsem nebyla dostatečně silná ale prosím postarej o Lunu ať už víc netrpí. Postarám ale spíš bych chtěl aby ses vrátila. To nepůjde už nemám tělo jsem pouhý duch. Promiň Natsu buď s Lunou šťastný." A vrátila jsem se za mámou a tátou. ,,Lucy opravdu si přeješ vrátit se zpátky za Lunou a Natsuem? Kdyby to šlo udělala bych cokoliv abych se k nim vrátila. Jestli si to přeješ musíš něco obětovat. Vyber si buď ztratíš svou magii nebo s ní budeš navždy svázaná ale už se nikdy nemůžeš vrátit zpátky. Bylo to těžké rozhodnutí ztratit něco. Sféričtí duchové byli mými přáteli a Natsu s Lunou byla moje rodina. Nakonec jsem se rozhodla ztratit svou magii a vrátit se zpátky za Natsuem a Lunou. ,,Buď šťastná Lucy, budeme na tebe všichni dávat pozor. Se všemi jsem se rozloučila a vrátila jsem se na zem. Zjevila jsem se před Natsuem jako stvoření. Byl tak překvapený e začal brečet a pořádně mě stiskl k sobě. ,,Jsem doma Natsu. Vítej Lucy." A stále plakal a i Luna byla šťastná. Po chvilce jsem si uvědomila že jsem nahá a že na mě všichni koukali zvrhlým pohledem. Natsu mi dal mikinu a vzal mě do náruče. Odvedl mě s Lunou zpátky do cechu. Všichni na mě koukali s otevřenýma pusi a s vykulenýma očima. ,,Jsem doma. Vítej zpátky Lucy! A všichni se na mě vrhli a začali mě objímat. Byla jsem ráda že jsem se vrátila i když už nejsem sférický mág. Celý týden se slavilo a pilo že jsem se vrátila domů. Reedus nás s Lunou a Natsuem maloval na památku. Náš cech bych nikdy za nic na světě nevyměnila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama